Bambusy mohou růst v různých půdách, ale mají raději mírně kyselé, lehké půdy, bohaté na organické látky. Těžké půdy brzdí růst rostliny. 

Bambusy jsou rychle rostoucí rostliny a potřebují stálý přísun živin. Výživné látky (obsažené především v dusíku) bychom rostlině měli poskytnout hlavně v období největšího růstu, tedy na jaře. V dalších letech bambusy vyžadují minimální péči. Každoročně bychom ovšem měli kontrolovat vývoj oddenků. Rozsah nutné péče o bambusy ovšem záleží na výsadbě. U starších porostů je třeba vyřezávat stará stébla, která jsou většinou uprostřed trsu. Po zimě je třeba odstranit staré listy a stébla, abychom podpořili vývoj nových.

Nové výhonky rostou hlavně na jaře nebo na počátku léta, někdy může dojít i k druhému růstu v pozdním létě. Na konci léta omezíme přísun dusíku, aby rostliny mohly dobře vyzrát. Případně můžeme rostlinám na posílení dodat křemík.

Většina zimuvzdorných bambusů přežívá velké mrazy. Někdy může dojít k poškození listů anebo může dojít k odumření stébel nad povrchem půdy. U náchylnějších subtropických druhů dochází k poškození všech stébel během zimy a ta odumírají. Takto poškozená stébla a listy je po zimě třeba odstranit.

Obecně lze říct, že bambusy se dají tvarovat, malé bambusy ve skupinových výsadbách či živých plotech, velké bambusy do požadovaných tvarů. U mnoha nižších druhů zpětný řez podpoří růst nových větví a listů.

Kvetení

Bambusy jsou, stejně jako všechny trávy, semenné rostliny. Kvetení a jeho rytmus není dosud zcela jasný. Některé bambusy rozkvétají opakovaně v určitých intervalech, např. každých 30-100 let, ale u jiných je interval kvetení nepředvídatelný. U bambusů je zajímavé, že v rámci jednoho druhu rozkvétá většina jedinců po celé planetě. Po odkvetení bambusy uhynou. V nedávných letech však byly ze semen vypěstovány druhy, které v dalších 60-80 letech nevykvetou. Naopak jiné bambusy, jako např. Pseudosasa japonica nebo mnoho druhů rodu Sasa, Phyllostachys a Pleioblastus po odkvětu pokračují v růstu a nehynou.